Milan Dekleva

(SLO)
Brno út 3.7. v 19:00
Košice st 4.7. ve 20:30
Ostrava čt 5.7. v 19:00
Wrocław pá 6.7. v 19:00

Když vítězí krysy (Milan Dekleva)

 

Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista. Narozen 1946 v Lublani. Na tamější univerzitě vystudoval srovnávací literaturu a literární teorii. Pracuje jako novinář. Vydal přes dvacet básnických sbírek. V roce 2006 obdržel Velkou Prešerenovu cenu a cenu Kresnik. O svém románu Vítězství krys (který vyjde v češtině) řekl: „Chtěl jsem napsat román o 20. století. Jeho podstatu předeslal Nietzsche a nazval je ,dovršením nihilismu‘. Do toho slovního spojení není vložena jen hořkost a zlo, ale spadají sem také výjimečné poetické impulzy, vědecké objevy, rozmach masové zábavy a komunikace… Mám-li to říci stručně, je minulé století rozpjato mezi gulagy a Hollywood.“

 

 

Milan Dekleva: Poklona a pozdrav

 

Slovenskou literaturu si netroufám posuzovat. To, že znám psaní Pavla Vilikovského, Rodolfa Slobody a Dušana Mitany, je málo. Vím, že Slováci –navzdory komunistickým agresorům a dalším historickým nepříjemnostem –vytvořili úžasnou současnou poezii, spojující něžnost a ironii, samotářskou bolest a sarkasmus; ale i to je málo. Moje poklona slovenské literatuře může být jen anekdotická.

Výjimečný slovinský dramatik a povídkář Slavko Grum mezi válkami psal tak ostré a tematické povídky, že ho u nás nechtěli vydávat. Jiné to bylo na Slovensku, kde mu prózu rádi překládali a vydávali.

Básnířka a literární vědkyně Stanislava Chrobáková, která s mužem (básníkem a filozofem Primožem Reparem) žije v Lublani, se stala jedním z důležitých promotérů slovinské literatury na Slovensku i jinde v Evropě. Píše v mateřštině a ve slovinštině a uvědomuje si, jak důležité jsou v současném světě literatury početně a ekonomickyslabé jazyky. Na každém kroku sebevědomě prohlašuje, že znamenitost literární představivosti nezná malých a velkých jazyků. Ve skutečnosti je tomu právě naopak: z ohrožení, z problematičnosti bytí se rozvíjí nejkrásnější květy krásné literatury. Aneb, jak uvedl český básník Miroslav Holub ve své Studii k problémům poezie: „Søren Kierkegaard napsal: Věci jsou hezké proto, že oči, které si krásu přivlastňují, jsou smrtelné. Krása je život, zhuštěný na hranici poznání smrti.“

Děkuji známým i neznámým slovenským kolegyním a kolegům otevřeného srdce, kteří oceňují jinakost slovinské literatury.